pronesla moje babička, když jsem jí oznámila, že se s rodinou stěhujeme do Ameriky. Do New Yorku. Panenko skákavá, říkala jsem si následně i já v letadle. To velké neznámo mě lehce znervózňovalo. Díky práci mého muže cestujeme po světě a několik let v dané zemi zůstáváme. Začátky bývají pochopitelně těžké, ale já je mám stejně vždy nejraději. Píši vždy, protože USA je již třetí země (nepočítaje Českou Republiku), kde dlouhodobě žijeme.
Všechno musí začít od začátku
Kde budeme bydlet? Je v okolí nějaká škola? Kam mám zajít na nákup a co tam mám vlastně koupit? Je to systém pokus – omyl, ale bývají to ty nejsilnější zážitky. A za nějaký čas, mně to trvá většinou jeden rok, se začneme cítit jako doma.
.
Příběhy z fotek
Život v zahraničí je velmi inspirativní. Já se nechávám inspirovat fotografováním. Jsem vděčná za náhodná setkání s lidmi, kteří mi poodhalí své životní osudy. Jsem vděčná za situace, které se kolem mne denodenně dějí a já jim můžu přihlížet. Ale taky si všímám všedních maličkostí, kterými jsme neustále obklopeni. Spisovatel by o tom napsal knihu. Malíř namaloval. A já? Já to všechno fotím, dokumentuji a těším se z toho, když moje fotky zaujmou. Když vypráví příběh.
Sdílet zkušenosti
Vždycky jsem chtěla zkušenosti sdílet. Podělit se o to, jak a kde fotit, co vyfotit, diskutovat podobné problémy a hlavně sdílet radosti z každého snímku. Samozřejmě jsem využívala sociální sítě, ale touha být osobnější a být ku prospěchu jiným nejen anonymně, ale i v přímém kontaktu rostla.
Vím, jak těžké může být sžívání se s fotoaparátem. Jak frustrující mohou být pocity, když fotka vypadá úplně jinak, než si fotograf myslí. Jaké mohou být pocity, když si někdo po návratu z dovolené prohlíží fotky a zjišťuje, že ze stovek pořízených jich je velmi málo povedených. A oč horší takový pocit je, když byl dotyčný na místě, kam se podruhé v životě už pravděpodobně nepodívá. Podobnými pocity jsem si ve svých začátcích také prošla. Ale až čas, praxe a trpělivost mě naučily, jak si s fotkou poradit skoro za všech okolností.
Kéž bych v té době já sama před lety našla nějaký návod
Blog, kde by bylo všechno pěkně pohromadě! Kdybych nemusela své současné znalosti získávat prošlapáváním již mnohokrát prošlých slepých uliček, studiem spousty fragmentované literatury a „objevováním Ameriky“.
A právě tohle, nejen své pozitivní, ale i negativní zkušenosti – bych chtěla na svém blogu sdílet.
Stručně shrnuto. Pokud vás zajímá focení, jste začátečníci a nebo i středně pokročilí, věřím, že se vám mohou následující články hodit. A k tomu vás občas provedu New Yorkem. Zajdeme si na zajímavá a možná ne úplně známá místa, podíváme se na život v ulicích a třeba i vycestujeme do všech světových stran od New York City.Těším se na vás na mém blogu, který konečně spatřil světlo světa!
Vítejte!
Panenko skákavá, ja mám blog!
„Mám ráda detaily a ty promítám do svých fotografií. Baví mě zachycovat okamžiky kolem nás. Miluju, když fotky vypráví příběhy.“
KAČI, tak toto je bomba! Držím ti pěsti ať se daří plnit tvůj nový Blog zajímavými články a radami. Ať jsou ohlasy jen. pozitivní.
Ještě jednou. Drzim pěsti. K.
Dēkuji, Kami! Prijd obcas nakouknout😉!